/   Svátek má:
 

Stalo se...

Cykloturistický poznávací pobyt Orlů v Srbské Horní Lužici (SASKO, SRN) 3. – 6. září 2007
OREL ŽUPA SVATOVÁCLAVSKÁ A LUŽICKOSRBSKÝ SOKOL

Fotogalerie Orel župa Svatováclavská a Lužickosrbský Sokol (Serbski Sokol) uspořádaly ve dnech 3. – 6. září 2007 cykloturistický pobyt v Horní Lužici. Jedná se o oblast v německé spolkové zemi Sasko, v níž žijí Lužičtí Srbové, slovanské obyvatelstvo, které odolalo vlnám germanizace a spolu s Kašuby žijícími v Polsku je připomínkou kdysi rozsáhlého osídlení Polabských a Pobaltských Slovanů od Hamburku po Pasov. Dnes je Lužických Srbů přibližně 60 tisíc a potýkají se s novodobými germanizačními tlaky, které ohrožují zejm. srbský jazyk. V centru pozornosti stojí boj za záchranu samostatného jazykově srbského školství. Asi jste už slyšeli např. o demonstracích za zachování školy v obci Chrósćicy v roce 2001.

Středočeská orelská organizace již několik let udržuje styky s Lužickosrbským Sokolem, konkrétně s jeho mluvčím br. Mikławšem Krawcem z Budyšína. Na základě osobního kontaktu vznikl během roku 2007 plán uskutečnit v Lužici poznávací pobyt, který jsme realizovali ve formě cyklistické akce. Pro poznávání lužické krajiny je jízdní kolo ideální prostředek. Navíc jsme byli ubytováni v centrální jazykově srbské oblasti v obci Njebjelčice, nacházející se mezi okresními městy Kamenec a Budyšín. Rovinatá krajina této oblasti vyžaduje po cyklistech minimální nasazení fyzických sil. Našince zaujme v Lužici řada věcí. Místa s nejhustším slovanským osídlením mají silniční ukazatele, popisy ulic a nápisy na obchodech dvojjazyčně – německy a lužickosrbsky. Obce v kameneckém okrese jsou zajímavé tím, že někteří starší Lužičtí Srbové nosí i během všedních dnů svůj lidový kroj. Jedná se o ženy v katolické Horní Lužici. Ale i v ostatních místech Lužice je kroj ctěn jako důležitá součást národní identity. Nejživější část srbské Horní Lužice je obývaná katolíky, čímž je nám i duchovně a kulturně blízká. Horní Lužice se rozkládá na území spolkové země Sasko a Dolní Lužice se nachází v Braniborsku. Historickou a státoprávní zajímavostí pro nás je fakt, že Obojí Lužice byla součástí Českého království až do r. 1635, kdy ji od českého krále a římského císaře Ferdinanda II. získal lénem saský kurfiřt Jan Jiří. Od té doby je Lužice trvale součástí saského státu.

V našem příspěvku přirozeně není prostor pro podrobné vyprávění o historické ani současné Lužici. Zájemce lze odkázat na internetové stránky Společnosti přátel Lužice www.luzice.cz, případně na web organizace Domowina, která je svazem lužickosrbských národních spolků: www.domowina.de. Dalšími zajímavými zdroji informací jsou weby www.sorben.com a www.luzice.euweb.cz. A snad úplně nejlepší je zajet si do Lužice na výlet a osobně tuto pozoruhodnou zemi poznat.

V naší zprávě se chceme především soustředit na náš cyklistický pobyt v Lužici, který znamenal nejen příjemnou a otužující cykloturistiku, ale také navázání zajímavých styků s lužickosrbskými národními institucemi. Pod vedením Orla župy Svatováclavské se akce zúčastnili Stanislav Vejvar, Václav Jůza, Jana Hovorková, Mojmír Kozel, Ladislav Hakl a Radek Čermák. Zvláštní poděkování patří Radku Čermákovi ze Společnosti přátel Lužice. Je studentem sorabistiky na FF UK v Praze a ovládá perfektně lužickou srbštinu. Jeho jazykové znalosti nám výrazně usnadnily komunikaci s místními obyvateli. Ostatní během pobytu hovořili s místními většinou česky a pokoušeli se zároveň používat některé srbské výrazy. Mateřština našich hostitelů nám byla dobře srozumitelná. Naši akci podpořily Statutární město Kladno a týdeník Matice cyrilometodějské Světlo.

O našem příjezdu informoval br. Krawc v Srbským novinách (Serbske Nowiny, článek Čěscy přećeljo pola Sokola, 3. 9. 2007, s. 1). Tentýž pisatel podal rovněž zprávu o průběhu výpravy (Serbske Nowiny, článek Styky z čěskim Orelom skrućene (Upevněny styky s českým Orlem), 7. 9. 2007, s. 1:). Tak jsme se ne vlastním přičiněním dostali na první stránky srbského tisku. Jelikož na takovou reklamu a pozornost nejsme zvyklí, připadali jsme si téměř jako mezistátní delegace (účastník-delegát se významně pousměje…).

Akce začala v pondělí 3. září 2007 dopoledne v Srbském domě v Budyšíně. Zde se setkalo všech 6 českých účastníků výpravy s br. Krawcem, který nás za Srbského Sokola přivítal na půdě Srbského domu a vyprávěl nám o významných osobnostech svého národa a o historii lužickosrbských spolků, zejm. Sokola. Za jeho doprovodu jsme navštívili redakci Katolického posla, který od r. 1863 vydává srbská Společnost sv. Cyrila a Metoděje. Redaktor Rafael Ledźbor nám ukázal redakci a v rozhovoru jsme se dozvěděli novinky ze života katolické církve na Lužici (zpráva o naší návštěvě v redakci viz. Čłonojo čěskeho „Orela“ redakciju wopytali, in: Katolski posoł, 9. 9. 2007, s. 253). Oblast spadá pod Drážďansko-míšeňskou diecézi. Důležitou aktualitou pro nás byla informace o přípravném procesu k blahořečení P. Aloise Andrického, srbského katolického kněze-buditele, pracovníka s mládeží a mučedníka, který zahynul v německém koncentračním táboře Dachau r. 1943. Proběhlo krátké setkání s jednatelem Domowiny Bjarnatem Cyžem, jemuž br. Vejvar předal dějiny exilového Orla od br. Papeže a informační materiály TJ Orel.

Vydali jsme se do starého města, kterým nás ochotně provedl br. Krawc. V jeho doprovodu jsme navštívili dóm sv. Petra, který je od reformace uvnitř rozdělen na katolickou a protestantskou část. Katolické bohoslužby se zde střídají s luteránskými shromážděními. Poklonili jsme se před svatostánkem a br. Krawc se za nás pomodlil srbsky Otče náš a Zdrávas Maria. Prohlédli jsme si staré děkanství a srbský národní hřbitov, kde jsou pochováni srbští buditelé, jako např. poslední srbský římskokatolický biskup Jurij Łusčanski nebo moderní spisovatelka Marja Młynkowa. Po obědě ve stylové srbské restauraci jsme se přesunuli do obce Njebjelčice, vzdálené 20 km od Budyšína.

V Njebjelčicích nám bratři sokolové připravili ubytování v turistické ubytovně s názvem „Heldec hospoda“ (od rodiny Heldových), postavené v místním klasickém selském stylu. V tomto útulném prostředí jsme se večer zúčastnili schůze předsednictva Srbského Sokola. Tuto schůzi svolali bratři sokolové u příležitosti naší návštěvy v Lužici. Bylo nám velkou ctí seznámit se s vedoucími funkcionáři Srbského Sokola. Schůzi vedl br. Krawc, sokolský mluvčí. Přítomni byli starosta Srbského Sokola br. Achim Kowar a místostarosta Srbského Sokola br. Jan Macka. Naši hostitelé hovořili o minulosti i současnosti své organizace v kontextu života celého srbského národa. Za českého Orla vystoupil br. Vejvar, který krátce shrnul dějiny orelského hnutí, seznámil srbské bratry s naší současnou činností a předal jim dějiny exilového Orla od br. Papeže a další informační orelské materiály. Nechyběl přípitek a zpěv slovanských a lidových písní. V diskusi se všichni dobře bavili a zároveň plynule přešli k plánování cyklistické trasy příštího dne.

4. září se cyklisté spolu s bratrem starostou Kowarem zúčastnili Mše sv. v lužické srbštině. Celebroval důstojný pán Beno Jakubaš. Po snídani jsme nasedli na kola a vyrazili směrem na Pančice-Kukow. Cestou jsme shlédli tvůrčí sochařské dílny pod širým nebem. V Pančicích-Kukowě nás přivítal klášter Mariina hvězda. Starobylé opatství ctihodných sester cisterciaček bylo založeno r. 1248. Centrem kláštera je pozdně gotický chrám zasvěcený Matce Boží Panně Marii. V areálu kláštera funguje také dům pro hosty a restaurace. Další trasa nás zavedla na slovanské hradiště ve Wotrowě. Tato obec je jedna z nejpůvodnějších srbských osad v Lužici. Žijí zde pouze Lužičtí Srbové. Cyklisté pozdravili místního duchovního správce a prohlédli si zdejší kostel sv. Bena. Následovala cesta do Chrósćic, kde jsme navštívili srbskou základní školu a prohlédli si fotbalové hřiště, které je pro sokoly obzvlášť důležité. Místostarosta Sokola br. Macka totiž působí jako jednatel zdejšího fotbalového klubu. Na kraji obce se nachází zajímavý památník osvobození Rudou a polskou armádou. Další významnou zastávkou bylo poutní místo Róžant, kde jsme se poklonili Matce Boží Róžantské, která je ctěná obdobně jako naše Panna Maria Svatohorská. Do tohoto poutního místa směřují každoročně, zejm. o svatodušních svátcích mariánská procesí. První cyklistický den nás autem doprovázel br. Macka, který nám poskytoval výklad v našich cílových místech. Celkem jsme ujeli kolem 40 km.

Následujícího dne cyklisté vyrazili v 9 hodin do Ralbic, kde si prohlédli významný hřbitov bílých křížů. Pokračovali přes řadu pěkných vesnic východním směrem do Radworu. Ve zdejším kostele Panny Marie Královny posvátného Růžence jsme poklekli před svátostným Kristem, právě probíhala Mše sv. Zpáteční cestou jsme se rozhodli posedět v restauraci ve vesnici Njeswačidło. Pro obsluhu a lužickosrbskou kuchyni jsme našli jen slova chvály. Druhý výletní den jsme si připsali 60 km k dobru. Celý den s námi prožil br. Achim Kowar, který autem sledoval naši trasu a setkával se s námi v jednotlivých zastávkách. Celkem jsme během 2 dnů věnovaných cyklistice ujeli 100 km. Někteří však při cestě do místa konání a zpět ujeli mnohem více.

Ráno 6. září nastal čas loučení. Potřásli jsme si pravicí s bratry Mackou a Kowarem a odjeli do Budyšína. V Srbském domě jsme se setkali s br. Hejduškou, zasloužilým sokolským pracovníkem, se zástupkyní organizace lužickosrbské mládeže PAWK a s referentem Domowiny Jurijem Lušćanským. Stihli jsme ještě soukromou prohlídku města a oběd v Srbském domě.

Krásná krajina, příroda, památky, v úctě chovaný jazyk a národní tradice - to vše na nás působilo čarovně, ale hlavním pozitivním dojmem pro nás byla obětavost a laskavost našich sokolských bratrů, kteří učinili vše pro zpříjemnění našeho pobytu. Za jejich ochotu a přátelskou společnost jim patří náš vřelý dík. Lužičtí Srbové jsou nám vzorem v obraně své víry a národních zájmů. Ač se jedná o početně malý slovanský národ, mohl by těm velkým dávat lekce z vlastenectví a úcty k národním hodnotám.

Věříme, že jsme postavili základní kámen k budoucí dobré spolupráci českého katolického Orla a Srbského Sokola. K Lužickým Srbům má Orel historické vazby, které je třeba řádně zmapovat. Na orelském sletu v Brně 1922, který byl spojen se III. závody Mezinárodní unie katolických gymnastů, nacházíme mezi zahraničními hosty z Jugoslávie, Francie, Belgie, USA, Polska a Švýcarska i delegaci katolických Lužických Srbů. Když se v roce 1929 konaly u příležitosti svatováclavského milénia Svatováclavské dny Orelstva, hostil tehdejší Československý Orel rovněž hosty z Lužice, kteří se ve svých národních krojích 7. července 1929 účastnili s orly a ostatními slovanskými hosty společného pochodu Prahou.

Ať se daří naší spolupráci i do budoucna. Modleme se za růst Srbského Sokola, který ctí národní a katolické tradice Srbů! Mějme se k sobě jako bratři – s Boží pomocí a ve slovanské a katolické jednotě!

Panno Maria Róžantská, patronko Lužických Srbů, oroduj za nás! Chraň svoje děti!

Panno Maria Svatohorská, královno katolických Čech, oroduj za nás! Stůj při orlech!

Bratrskému lužickosrbskému národu zdar! Zdař Bůh!

PhDr. Stanislav Vejvar, starosta Orla župy Svatováclavské a vedoucí výpravy

» fotogalerie


© 2013 Orel župa Svatováclavská | webmaster |
 
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat